O modelaření
Na této stránce (a nejen na ní) rád pomohu každému, kdo projeví zájem věnovat
se krásnému koníčku zvanému letecké modelářství. To totiž obnáší nejen jisté
finanční oběti, ale je vcelku i časově náročné, což při dalším faktu, že jsme
v době počítačů a internetu vede k odvedení pozornosti mnohých mladých a
nadějných adeptů např. od letadel k programování (z vlastní zkušenosti mohu
říci, že fungující program potěší podobně jako vlastnoručně zkonstruované a
postavené funkční letadlo). Zabývá-li se člověk prací na počítači, je stále
hezky doma v teple, jediným omezením může být výpadek proudu. To takový letecký
modelář má nejdříve problémy se zbytkem obyvatel domácnosti, protože to krásně
acetonem vonící lepidlo ostatním smrdí, slepené křídlo na dvaapůlmetrový větroň
se taky dost špatně skladuje, pokud nemá zaschnout pokroucené (v tom případě pak
model létá pouze k zemi). Další nitrolakové trápení lze dnes ušetřit použitím
potahovacích folií. A nakonec jsme všichni letečtí modeláři závislí na počasí,
jež je vždy zdrojem četných diskusí - jak bude, jestli se v „tomhle“ dá ještě
lítat apod. Přes to všechno myslím, že vynaložená námaha se vyplatí, pobyt na
čerstvém vzduchu je určitě zdravější než být zavřený u computeru a navíc jsme
odměněni nádhernými zážitky. Tato stránka je určena všem, kdo to chtějí zkusit
a ještě nemají zkušenosti (tím snad i počítače prospějí modelářství).
Nejdříve je dobré se rozhodnout, co se nám líbí a tudíž jaké kategorii se chceme věnovat. Rád bych novopečené adepty modelářství hned na začátku odradil od úvah o složité maketě - makety skutečných letounů jsou totiž asi nejkrásnější, ale taky nejnáročnější kategorií nejen finančně a časově, ale i na vědomosti a zkušenosti. Kategorie leteckého modelářství se dělí do několika skupin. Za prvé na modely volné a RC (RC = radio control, tj. rádiem řízený), případně ještě upoutané, které se ale již moc nevyskytují. Ty první jsou dnes bohužel relativně na ústupu, protože letových ploch té správné velikosti ubývá, krom toho se při provozování volného modelu jeho majitel poněkud naběhá a hrozí ulétnutí modelu, který, byť opatřen jménem, adresou, telefonem a e-mailem se ne vždycky vrátí původnímu majiteli. To u rádiem řízených letadel nám po zvládnutí základních pilotních návyků může stačit i docela malý plácek. Dále se modely dělí v obou uvedených kategoriích na motorové a bezmotorové, a ty motorové na modely se spalovacím motorem, s elektromotorem nebo s motorem na stlačený vzduch (CO2), volné mohou být poháněny ještě s gumovým svazkem. Záměrně neuvádím některé speciální kategorie, jimž se může věnovat jen modelář s dostatkem zkušeností, patří mezi ně modely vrtulníků, stíhačky poháněné dmychadly apod. S raketovým modelářstvím bohužel nemám zkušenosti a tudíž o něm nemohu nic napsat. Časem snad najdu ochotného přispěvatele s patřičnou kvalifikací, jehož zkušenosti bych zde mohl uvést (pokud někdo takový právě čte tyto řádky, nechť mi, prosím, namajluje).
Historické modely
Historické modely jsou nenáročnou kategorií, dle. mého názoru zvláštně vhodnou
k rekreaci. Podle českých pravidel jde o stroje z roku 1954 a starší, v ČR máme
dva kluby historických modelů - SAM 95 a SAM 78 (SAM = The Society Of
Antique Modelers, tj. asociace historických modelářů). Osobně jsem členem
SAM 95, který zhruba jednou za dva měsíce rozesílá „Informační listy“,
v nichž jsou plánky, avíza i hodnocení akcí, jichž je několik do roka.
Svůj bulletin má i SAM 78 a jako klub i on pořádá další akce „historiků“.
Jde o vzájemná setkání, kde se potlachá a tak napůl soutěží, aby se i létalo.
Probíhají ve všeobecně přátelské atmosféře, někdy i s mezinárodní účastí.
Stavba historické repliky představuje dnes asi modelářstky nejčistší způsob
stavby - staví se klasickými metodami, potahuje se papírem, ne
„nějakým plastem“. Vzhledem k věku nejen původních strojů, ale
i mnohých jejich stavitelů, navíc malému prostoru, jsou i tyto
modely často vybavovány RC řízením. Já osobně preferuji motoráky
s ovládáním, je to pak báječné rekreační polétání.
Rádiem řízené modely
Každému, kdo se chce věnovat RC modelům doporučuji začít s RC větroněm pod dohledem zkušenějšího kolegy. Větroně bývají poslušné, pomalé, klidné, zkrátka mnohem lepší než rychlé motoráky. Alternativou jsou motorové větroně, jež jsou mně nejsympatičtější - pro start stačí mnohem méně prostoru, než když si rozvineme např. 150 m dlouhou šňůru a ještě potřebujeme kus místa pro samotný vlek, navíc získaných 150 m výšky mnohdy nestačí pro uchycení ve stoupavém proudu (tzv. termika, vzniká nestejnoměrným ohříváním zemského povrchu a vzduchu nad ním, teplý vzduch stoupá vzhůru, studený klesá, temické počasí a zkušenosti pilota umožňují i hodinové lety), s motorem lze i bez pomoci termiky zaletět až na hranici viditelnosti modelu a prodloužit tím let i zvýšit šanci na uchycení ve stoupavém proudu. Další možností pro začátek je rádiem řízená replika historického modelu - ty jsou většinou konstruovány jako volné a tudíž stabilní stroje nenáročné na pilotáž. Pokud chceme přes výše uvedené stavět hned motorový model, považuji za nutnou asistenci zkušeného modeláře, jenž nám model zálétá a naučí nás základy pilotáže.
Trochu zvláštní kategorií větroňů, dnes velmi oblíbenou a rozšířenou, jsou RC házedla. Jejich rozšíření bylo mimo jiné umožněno prudkým rozvojem a miniaturizací RC vybavení. Samotné modely jsou o rozpětí asi od 1000 do 1600 mm a k jejich ovládání často stačí dvoukanálová RC souprava. Alternativou všech větroňů jsou elektrolety (pohon elektromotorem), jež jako hlavní výhodu umožňují zapínání a vypínání (případně plynulou regulaci) motoru za letu. RC házedla vybavená elektromotorem řady „400“ (je levný se slušnou výkonností) jsou skutečně univerzálním prostředkem modelářského vyžití, díky malým rozměrům (křídlo může být dělené) se snadno přepravují a letové vlastnosti mívají příjemné - podobné větroňům. A protože jsem také propadl této kategorii, rozhodl jsem se o ní napsat pár řádek podrobněji (i když ne zas moc podrobně) a časem přidám i nějaký konkrétní model.
Stránka o malých elektroletech
Létací stránka